Jarní soustředění

Velikonoce v Županovicích

Velikonoční prázdniny jsem letos strávila s naší tréninkovou skupinou Péti Doležala na Slapech v Županovicích. Myslím, že to bylo vydařené soustředění, i když si z nás počasí občas udělalo dobrý den.

Pomalu se mi rozlepila oční víčka. Přetočila jsem se na záda a zaposlouchala se do tichého chrápání mých sedmi spolubydlících. Po dlouhém přemáhání a přemýšlení jak přežít ranní fázi na vodě jsem líně odhrnula peřinu a vykopala se z postele. Rozcuchaná, duchem nepřítomná jsem se dobelhala k oknu a přes zapařené sklo pozorovala bílé mlhy valící se jako tuny cukrové vaty nad hladinou přehrady. Udělalo se mi z toho všeho trochu nevolno. To jsem ještě netušila, jaké nemilé překvapení si pro nás krutá dubnová noc přichystala. Ještě než jsem se stačila rozkoukat, Lukáš volá z mola: „ Hlavně si nezapomeňte rozhejbat ty přimrzlý kormidla, jinak neodjedete od břehu.“  „Bezva, moc povzbudivý,“ bručím si pro sebe.  Zkřehlými prsty natahuji do pasu šprajdu, sbírám loď ze země a následuji ostatní. Na vodě se soustředím především na to, abych udržela pádlo a neupadly mi při tom všechny prsy. Už je ani necítím. Studené kapičky, které dopadají na zelenou palubu lodi, se okamžitě mění ve zmrzlé perličky. Slyším jenom hlasité vrčení motoru člunu a praskání ledových ker. Všichni jedeme za sebou jako kachňátka.  „Pomóc!“… otáčím se a mnoužám do mlhy. Jako zamrzlá labuť se Míša plácá v ledu. Pádlo se jí smeká, nemůže vypádlovat ven.  Ekš pohotově reaguje. Otáčí loď a vrací se pro Míšu.

 Nakonec jsme všichni ve zdraví přežili, jak mráz, déšť, sluníčko, mokré oblečení, zmrzlé ruce, náročné tréninky, tak i pondělní pomlázku;)
                                                                                                                                                                         Vanda Hrbková