Kanoe hokej cup
HOKEJOVÝ TURNAJ AMATÉRŮ
Už ani nevím, kolikátý ročník hokejového turnaje vodáckých týmů z celé republiky jsem absolvoval, nakonec těžko si vzpomínají i zakladatelé tohoto turnaje, a tak to už musí být hodně dávno. Při vzpomínce na začátky se v duchu musím smát. Jako dnes vidím ty mátožné postavy, které se pohybovaly opatrně po ledě, o hokejové výstroji se snad ani zmiňovat nebudu. Puk se směl nahrávat pouze po ledě, gól se počítal do výšky kotníků brankáře a všichni se vyhýbali jakémukoliv fyzickému kontaktu. Bez kompletní hokejové výstroje se každý prostě bál zranění. Postupem času se ale úroveň turnaje zcela změnila. Dnes sleduji některé hráče, kteří by si klidně mohli zahrát nižší hokejovou soutěž, střílí se jako u Verdunu, často je vidět parádní blafák, obránci směle padají do střel a brankáři předvádějí perfektní rozklek. Kdo tedy vlastně dal dohromady celou akci, vždyť dnes se nás schází pravidelně každý rok už deset týmů.
Jak byl založen vodácký hokej cup
Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety se sešli u piva dva kamarádi, zkušení vodáci a zároveň všestranní sportovci Viktor Legát a Petr Matěják. Petr původně organizoval vánoční akci pro tři vodácké kluby, fotbálek v tělocvičně. Po pár pivech, ve správných intervalech proložených panáky, oba aktéry zřejmě oslovil vodácký bůh Neptun a netrvalo dlouho a celý nápad, včetně nutných organizačních záležitostí, byl na světě. A protože vodáci, jak je všeobecně známo, jsou lidičkové milující všechny druhy sportů, obzvláště, když je u toho dost srandy, nápad se skvěle ujal. Zpočátku se do turnaje přihlásily původní fotbalové týmy, ale postupně se okruh pozvaných zvětšil na celou republiku. V jednom ročníku dokonce dorazili i kanoističtí reprezentanti ze Slovinska, to bylo v Sušici. Ale více se dozvíme od obou výše uvedených zakladatelů - Petra a Vikiho.
Pánové, jak je to vlastně s tím začátkem. Kdy to všechno začalo?
Petr: Je to tak, navázali jsme na původní předvánoční setkání vodáckých oddílů v Karlových Varech. To se hrál jen fotbálek v tělocvičně. Tehdy se sešli vodáci z Karlových Varů, Žatce a Klášterce. Hokej jsme vymysleli jako další formu utkání oddílů. Postupně se přidala Praha, Chomutov, pak Sušice, až to narostlo na současných 10 oddílů. Ten fotbálek nakonec upadl do zapomnění...
Viki: První ročník byl, tuším, v roce 1993, nápad byl ale Petra, vše potřebné jsem jako vždy musel zařídit já. Tehdy většina hrála v teplácích, s c hrániči na holeně, rukavicemi a vodáckou přilbou. Nesmělo se střílet vzduchem a byly pořád dohady o to, který gól platí. Zpočátku bylo i málo brankářů, takže se všichni střídali s těmi, co zrovna nechytali. Teď jsou všichni v kompletní výstroji a hrají, jakoby se bojovalo o nominaci na mistrovství světa.
Vzpomenete si ještě, jak probíhaly jednotlivé ročníky? Utkvěl vám nějaký výrazný v paměti?
Petr: Nejsem sice pamětník, ale když zapřemýšlím, nejvíce vzpomínám na ročníky, které se hrály v Sušici. Spojili jsme to s párty Galasportu, na ty večírky se opravdu nedá zapomenout. Láďa Galuška (majitel firmy Galasport - pozn. aut.) byl se svým zázemím skvělý.
Viki: Souhlas. Galapárty měly jednoznačně největší ohlas.
Tak takhle to nějak s vybavením vypadalo na počátku historie kanoe hokej cupu.
Měli jste nějaké zásadní problémy s organizací?
Petr: Protože to organizuji já, tak nejsou problémy, alespoň si na nic nevzpomínám. Jsem totiž dokonalý organizátor.
Viki: Největší problém byl vždycky ráno všechno stíhat – Matěj ještě spal a já rozvěšoval na stadionu tabulky, popisoval kabiny a vysvětloval týmům pravidla.
Jak se mezi sebou domlouváte, nelezete si už za ta léta na nervy? Kdo z vás je ten pomyslný krk a kdo hlava?
Petr:To je přece jednoduché, Viki je profesí manažer a já jsem Džejár.Takže role jsou rozdány. Na nervy už mi leze, ale vím, že lepšího parťáka bych nenašel. To tam ale raději nepiš.
Viki: Prostě na práci jsem tu já, na požitky Matěj. Ale přesto jsem rád, že Matěje mám, vždycky dožene věci, na které zapomenu.
Současnost - bojuje se o každý puk, týmy jsou dnes poměrně vyrovnané.
Během těch let už máte spousty zážitků, je nějaký, který by stál za zveřejnění?
Petr: Napadá mě například kandidát na titul bitkař všech ročníků - je to určitě Milouš Baustein ze Žatce, má na triku několik vážně myšlených pěstních soubojů, naštěstí není na bruslích stabilní, takže se to vždy odbylo několika máchnutími do vzduchu, ale občas nějaká rána našla úrodnou půdu. Pak mě ještě napadá jedno kuriózní zranění. Jeden nejmenovaný deblíř ( Zdráhalík z USK) chtěl rychle přešlapovat, ale hlava byla rychlejší než nohy, takže se do toho nějak zamotal, až si jednou bruslí rozříznul lýtko na druhé noze. Spravilo to pár štychů a večer na párty už zase řádil.
Viki: Vzpomínám si, jak Jožka z Veltrus vyprávěl svůj první zážitek z brány. Po zásahu seděl na zadku, nohy roztažené a dorážka směřovala přímo do rozkroku. Nevěděl, že suspenzor funguje jen zepředu, zezadu už tolik ne. A tak druhý a ještě k tomu neúspěšný zákrok si připsal nejcitlivější mužskou částí těla. Dodnes si vzpomínám, jak líčil, že stadion v Sušici byl najednou Sixtinská kaple, ani ti svatí nescházeli.
Vzpomenete si, kdo z účastníků má nejvíce vítězství?
Petr: Vlastně ani nevíme, každý rok vítězí jiný tým. To svědčí o velké vyrovnanosti turnaje. Nejčastěji vítězí jednotlivec, a to Jarda Pospíšil z USK, v začátcích vyhrál s poskládaným týmem, až později se přidali kluci z USK a DUKLY.
Při čekání na další zápas.Jen se kluci něco přiučte,hraje totiž elita z Chomutova a Klášterce.
Můžete nějak okomentovat vývoj kvality hry? Koho byste nejvíce vyzdvihli?
Petr: Podívej se na to, jak dnes všichni bruslí, vedou puk, jak jsou vybaveni, a uvidíš, že se zlepšili všichni. Samostatnou skupinou jsou gólmani. Všichni jsme se shodli, že u nich je pokrok největší. Ze stojících panáků někde u brány se během těch sezón stali oporami týmů.
Viki: Je to tak, pouze někteří hráči výkonově stagnují……………….(následuje významný pohled směrem k Petrovi - pozn.aut.)
Řeknete něco ke složení účastníků turnaje? Hrají jen chlapi? A kdo je nejstarším účastníkem
Petr: Nejstarší je určitě Viktor Legát starší. Ale když si chvilku počká, tak už je tam pár adeptů, kteří ho předhoní. Co se týká pohlaví, tak ženy také hrají. Jediná kompletní byla ženská pětka v Sušici, ale ženy hrály vždy ve sranda týmech. Výjimkou je taková Šoltýsová z Opavy, je to hokejistka a umí víc, než někteří chlapi. Někdy si říkám, kde se to v těch holkách bere. I když, jak jezdíme na hokejové zápasy se slovenskou kanoistickou reprezentací, tak Elena Kaliská (mistryně světa ve slalomu-pozn.aut.) je taky výborná hokejistka.
Viki: Tátu obdivuji, ve svém věku (70 let - pozn.aut.) stíhá bruslit s ostatními hráči a v obraně přes něj málokdy někdo projde.
Při vyhlášení výsledků turnaje - zleva Viktor Legát st.- nejstarší účastník a kapitán Chomutova, organizátoři turnaje - Petr Matěják, Viktor Legát ml.
Radost po vstřelené brance.
Poslední dotaz. Jak to vidíte s budoucností turnaje, čekají na nás nějaké změny?
Viki: Pokusíme se o změnu pořádajícího města, snad to dopadne.
Petr: Budoucnost je pro mě příští rok. Chceme zkusit zrealizovat turnaj reprezentací Česka, Slovenska a Slovinska v rámci vyhlášení Kanoisty roku v Olomouci. Doufám, že to tentokrát vyjde. Nominačním turnajem bude opět Kanoe hokej cup 2011. Přijedeš zase?
Autor: Díky za pozvání, ten zážitek mi za to stojí. Už teď se těším.
Pavel Tomášek