Premiéra
Tragicky dlouhé tratě
Už je to skoro rok co Blanka Doležalová, dlouholetá závodnice týmu Tragédky Praha , přivedla dračí lodě na Kamencové jezero. Okolo ní se začala tvořit parta lidí , která se začala připravovat na závodní sezónu 2011 v kategorii MIX(12 mužů a 8 žen). Svoji předpremiéru na dlouhých tratích a troufám si říci,že velmi úspěšnou , si tato posádka odjela a odpracovala 16.října 2010. Jelikož jsem jedním z party chomutovských dračáků, pokusil jsem se zachytit atmosféru našich prvních závodů na dlouhých tratích.
Když nám trenérka po jednom z tréninků stručně oznámila, že 16.října jedeme na závody do Prahy na „Tragicky dlouhé tratě“,nikdo z nás ještě netušil,jak je tento název příhodný. „Pojedeme dvakrát 4,5 km“,ještě dodala Blanka. Cože,pět kiláků? Tolik jsme ještě nikdy nejeli,to neujdu ani pěšky,to bude tragédie a různé rádoby vtipné komentáře se ozývaly ještě dlouho v hospodě Réva, kde většinou absolvujeme svoji druhou fázi tréninku. „Nebojte, trochu potrénujeme a to dáme“, uzavřela Blanka debatu o našich možnostech a schopnostech. Pravdou je, že zdravé jádro kolektivu skutečně celý měsíc každý trénink poctivě najíždělo kilometry kolem našeho krásného minijezera.
V půlce týdne před závody jsem mrknul na předpověď počasí: celý den proprší a teploty půjdou pod deset stupňů. No nazdar,to si to teda užijeme, pomyslel jsem si a v duchu se připravil na zkažený víkend. Úspěch bude, když vůbec dojedeme do cíle, ohodnotil jsem předčasně naše ambice.
Praha-loděnice USK, cesta utekla rychle, jsme tady. Z cesty do Prahy snad stojí za zmínku bloudění Míry po Strakonické, což se u něj zas tak často nestává(maximálně pětkrát za rok). Sotva jsme vystoupili, vysmátá Blanka nás už vítala a oznámila nám název našeho týmu: „Zcela Neškodný Chomutov“. To je docela trefný, pomyslel jsem si rozmrzele a má nálada se v tu chvíli rovnala teplotě vody ve Vltavě. Ale to už jsme viděli známé tváře z naší party a pustili jsme se do studia startovní listiny. Maďaři, Němci, ty závody jsou mezinárodní?! Maďaři jedou hned vedle nás, startuje se hromadně po čtyřech lodích. To bude asi řežba, napadlo mě. Jdeme omrknout trať. Nejdůležitější budou obrátky; bacha na najetí pod mostem; hlavně plynulý oblouk a různé podobné rady se hrnuly ze všech stran na chudáka našeho kormidelníka. Mlčky jsem Radka pozoroval a uvědomil si, že mu to vlastně ani trochu nezávidím.Při hromadných startech je kormidelník nejdůležitějším členem posádky, když to nezvládne, všechna práce dvaceti lidí přijde vniveč. Snad to klapne, říkám si . A když ne, budou to pro něj určitě cenné zkušenosti , za pár let se tomu společně zasmějeme. V duchu jsem mu pro jistotu předem odpustil .
Jsme na startu; startuje se po proudu, takže v podstatě letmý start. "Musíme se udržet mezi nimi, máme dobrou trať"; ještě slyším pokyny Blanky, sedící za bubnem. Připravte se , start!!!!!!!! Po prvních záběrech se propadáme o pár metrů, ale nic se neděje, chytáme první vlnu. „Držte to“, křičí Blanka a my posloucháme jako hodinky . Posádka pracuje jako dobře vyladěný motor. „Radku vlevo , neodjížděj“!!! Držíme rytmus,kontakt se studenou vodou mě uklidňuje, cítím jak loď klouže po hladině v pravidelném rytmu záběrů posádky. Najednou mám pocit, že takhle dobře se mi nikdy nejelo. Držíme se těch Maďarů, uvidíme, jak vydržíme. Cvak, cvak, slyším za sebou zvuk narážejících pádel a vzápětí maďarské kletby, kterým naštěstí nerozumíme. Jediné maďarské slovo, které znám, je temné EREMI(v překladu elektrárna) z Cimrmanovy povídky. Chce se mi ho zakřičet, ale raději nebudu provokovat . Vlna nás stáhla k Maďarům; obě lodi se do sebe na chvíli zaklesly, ale vzápětí už zase ujíždíme šíleným tempem dopředu. Maďaři se mi ztrácejí z periferního vidění. Takhle rychle jezdíme jen dvoustovku. Blanka nás vzápětí uklidňuje : „Neblázněte, čekejte na vlnu“ . My s Mírou na háčku ubíráme poslušně na frekvenci . Zase sedíme na vlně. Zkušení Maďaři zkouší několikrát trhák, ale Blanka vždy včas reaguje. „Pojedeme ,jedna ,dvě,tři……“ a jsme zase na vlně. Blanka dobře ví, že to je naše šance k úspěchu. V první i druhé otočce jsme první, ale vždy si takticky počkáme na Maďary a jedeme na vlně.
Druhá rovinka je za námi. Začínám myslet na holky vzadu, jak jim asi je. Hanka ještě ve středu brala antibiotika; Jitka říkala, že jí taky není nejlépe, snad to vydrží. Kapitán Honza za mnou občas brnkne pádlem o vodu, asi toho má taky dost. Vydržte lidičky, je to dobrý, tohle je naše parádní jízda. Rychle myšlenky zaženu, snažím se o co nejdelší silový záběr, soustřeď se na to. Poslední otočka, Maďaři najíždějí před námi a cílovou rovinku projíždíme za nimi. Teď bude záležet na čase. Jdeme se s Mírou podívat na výsledky ještě promočení. Čas 21,25 minuty (přibl.13km/h,loď i s posádkou váží 1,7t ). „Jsme ve finále“, je to tam, je to neuvěřitelný. Jsme mokří, ale teď už to nikomu nevadí, všichni mají pusu od ucha k uchu a gratulují si. Vidím v těch tvářích napsáno , že na tohle jen tak nezapomeneme. Objímám Radka a v duchu se mu omlouvám za své pochybnosti.„ Ty kluku fousatá, zvládnul jsi to skvěle“. Nic neříká, ale vidím na něm, že si pořádně oddechl. Na vlně jel dnes poprvé v životě.
Finále jede sedm lodí najednou, máme nejhorší krajní dráhu. Zase ti Maďaři, tentokrát nás vytlačují takticky ven a při pokusu o podjetí přicházíme o hlavu (naštěstí jen o tu dračí). Už to není taková přetahovaná, celou trať projíždíme v závěsu za Maďary, kteří nakonec v naší kategorii MIX vítězí. Naše premiéra je za námi. Končíme tedy v kategorii MIX druzí a celkově sedmí. Končíme zkušenější a hlavně odhodlaní, odhodlaní se příště porvat o další zážitky ze závodů.
Pavel Tomášek