Ramsau - léto 2010
Jen pro fyzicky zdatné jedince
„Pánové,pozítří bych si dal výlet na Dachstein,kdo se hlásí“ ? Takto jsem se u ranní snídaně v Ramsau dostal do debaty s Melounem o našich horolezeckých možnostech a schopnostech. Nakonec jsme v dobrém rozmaru dohodli trasu , na nepočetnou výpravu se přihlásili tři horolezci . Tedy Meloun,Lumír a já ." Hele chlapi, máte lano,skoby a cepíny"? To se posměšně ptali ostatní kamarádi. Společně jsme se zasmáli a už jsme se těšili na nám dobře známou trasu výstupu na Dachstein a podél Junge Frau zpět.
Od rána šlo všechno dle předpokladů skvěle. Počasí ideální,fyzická kondice uspokojivá,nálada výborná…….vše prostě bez problémů. Tak probíhala i cesta až na vrchol Dachsteinu. Všichni jsme měli pocit,že takové trasy bychom zdolali třeba třikrát denně. V eufórii jsme dorazili k tabulce s německy psaným nápisem. Lumír to volně přeložil:„TRASA JEN PRO FYZICKY ZDATNÉ JEDINCE “. Byla to trasa po vrcholech Dachsteinu,jedna z těžších ferat v Alpách. Podívali jsme se na sebe. Já bych to šel, začal do nás hučet Lumír." Kluci, když už jsme tady, přece neslezeme hned dolů". Míra začal brblat," podívej se na ty vrcholy, jsou tam jen ocelová lana a lezeš po hřebeni". Nemáme ani vybavení," tady jde o život". V tu chvíli jsem si uvědomil ,že všichni turisté(horolezci),které jsme až doposud míjeli,měli okované boty,přilby a lana. Nikdo si nevyšel nalehko,jako frajírci z Čech. To už se oba dívali na mě. Rozhodni ty,zatím jsi nic neřekl , tak se vymáčkni. Jdeme dolů, stále opakoval Míra a snad i doufal, že se k němu přidám. Lumírovi ale zářily oči, viděl se už nahoře na těch vrcholech, vlastně jsem ho nikdy neviděl tak přesvědčeného. Jenom jednou při kaufování , což není zase tak překvapivá informace.
Začal jsem sčítat všechny pro a proti, pozorujíc tečku na vrcholu,která zrovna přecházela ve vzduchoprázdnu horského vrcholu . Zřejmě nějaký horolezec , co se dostal na lanový most. Jaký je to asi pocit tam nahoře,napadlo mě a začal jsem se vnitřně přesvědčovat,že to musíme zvládnout. Vybavení sice nemáme ,ale když se budeme držet a nebudeme spěchat , nemůže se přece nic stát. Přitom jsem zavzpomínal na starého Křepelku, našeho technika BOZ (bezpečnost a ochrana zdraví),který nenechá nikoho bez zajištění lanem ani ve dvoumetrové výšce. To by byla pokuta.
Těsně po výstupu na Dachstein - ještě jsme fyzicky v pohodě.
Pak jsem řekl to , co jsem říci musel , taky jsem nemohl odolat pokušení jako Lumír."Kluci,půjdem,ten zážitek bude stát za to". Nemáme kam spěchat ,polezem v klidu,zvládneme to ." Ty vole" , vypadlo z Míry,"jdeme dolů,ještě si to můžeš rozmyslet". Už jsme s Lumírem nereagovali , bylo rozhodnuto. Když chceš,běž dolů sám. Pomalu jsme se ponořili do hory a pečlivě , pokládajíc nohy do výčnělků ve skále, jsme se seznamovali s náročností trasy. První Míra,pak Lumír a nakonec já ,coby fotoreportér naší malé expedice .
Začátek byl ideální , po žebříku se to lezlo samo.
Obrysy vrcholů jsou před námi - náš cíl Hoher Dachstein je až na konci fotografie .
Do pr…….. ,zaslechl jsem z vrcholku nade mnou. To Míra komentoval trasu,na kterou jsem zatím ještě přes horizont neviděl. „Nejdu,nejsem blázen,ku….“ a ještě mnoho jadrných slov se sneslo na naše hlavy. Pochopil jsem,až když jsem se vyhoupl nad horizont. A do pr………..,ujelo mi . Zespoda to zas tak nevypadalo. Vzpomněl jsem si na tu cedulku na začátku:“JEN PRO FYZICKY ZDATNÉ JEDINCE“. Soustřeď se a hlavně neudělat chybu. Hora jakoby se zasmála: Tak co zelenáčové ,klepou se vám kolena? Nebylo to všechno ,byl to jen začátek. Náročnost se pomalu stupňovala,stejně jako jadrné komentáře Míry. Rezignoval až někdy v polovině trasy. Po čtyřech hodinách výstupu jsme už nemluvili, každý se soustředil sám na sebe .
Horizont,který Míra nahoře viděl,mne teprve čekal.
Závěr byl už pro mne docela trýznivá záležitost,hlavně sestup. V podstatě jsme devět hodin s krátkou přestávkou lezli a šli,až jsme se dostali nazpět do Ramsau. Kluci působili docela svěže,ale nakonec taky přiznali,že toho měli plný zuby.
Na jednom jsme se shodli jednoznačně(i brblal Míra), když teď už konečně víme , že se můžeme počítat mezi fyzicky zdatné jedince. Ten zážitek za to stál, "díky kluci".
Pavel Tomášek
Poslední šance odbočit a sejít dolů do údolí ledovcovým polem.
2995 m-Hoher Dachstein - pohled zpět,vrcholy jsou za námi, začínáme sestupovat.
Pohled do propasti údolí je úchvatný - kolem nás proletěly F16,viděli jsme piloty v kabině - převýšení do údolí činí 1300 m.
