Rozhovor s Jitkou Legátovou
Po čtyřiceti letech znovu Mistryní světa
Jitka Legatová získala během své dlouholeté vodácké kariéry nespočet medailí a ocenění. Kolik medailí vyhrála jenom v loňské sezóně, o tom si můžou ostatní závodníci z oddílu nechat jenom zdát. Kromě své vlastní závodní činnosti se věnuje se svým manželem Viktorem výchově mladých kanoistů.
Tak se jezdil vodní slalom-kategorie C2 mix-Jitka vzadu
Nekompromisní rozhodnutí
Před jedenačtyřiceti lety jste se poprvé stala Mistryní světa ve sjezdu na divoké vodě. V loňském roce jste opět získala zlatou medaili, tentokrát na Mistrovství světa veteránů v rychlostní kanoistice. Jak probíhaly tréninky před závody?
Stále trénuji, udržuji si kondici posilováním, plaváním, pádlováním, jízdou na sjezdovém kajaku… dokonce jsem před třemi lety začala koketovat s ježděním na dračí lodi. Na jaře mi můj starší syn Viktor nekompromisně řekl, že pojedu Masters v rychlostní kanoistice, a protože jsem rozený kanoista, musela jsem se nutně alespoň trochu naučit pádlovat na rychlostním kajaku. Dodnes obdivuji manželovu trpělivost, kterou se mnou musel mít.
Jaká vládla atmosféra před závodem, byli jste jasní favorité, nebo byla ta zlatá medaile překvapením?
Bylo to pro mne velmi milé překvapení, že jsme získali zlato . Přiznám se, že radost byla veliká !
Má pro vás toto vítězství s vaším manželem stejnou cenu jako to v roce 1969, kdy jste závodila s Milanem Svobodou ve Francii?
Ano, má. Dokonce si uvědomuji, že už v roce 1969 nám můj pozdější manžel psal tréninky, přesvědčil nás o jiném stylu trénování, než který se tradoval do té doby ve slalomu a sjezdu. Dokonce si pamatuji, že nás státní trenér varoval, že budeme přetrénovaní a nepojede nám to.
Jaké jsou vztahy mezi vámi a vašimi soupeři, povzbuzujete se navzájem, nebo je mezi vámi rivalita?
I v naší věkové kategorii chceš vyhrávat, to máme asi v krvi, ale pokud se to nepodaří, tak to není žádná tragédie a svým soupeřům to přeješ.
Tančila jsem s Vlastou Harapesem.
Věnovala jste se někdy také jinému sportu než kanoistice?
V pěti letech jsem začala navštěvovat balet, kde nás učila paní učitelka Řáhová, a proto mohu prohlašovat, že jsem tančila s Vlastou Harapesem (později sólista Národního divadla), který byl přibližně o dva roky mladší než já.
V poslední době se věnujete závodění na dračích lodích, které jsou u nás novinkou. Co Vás k tomu přivedlo?
V roce 2007 nás vzal Petr Smítka na závody dračích lodí do Prahy. Všichni jsme byli zvědaví, jak se na nich jezdí a současně v tomto roce mi přišla nabídka od pražských holek, zdali bych nechtěla jezdit s nimi. Zkusila jsem to a v roce 2008 jsme přivezli tři stříbrné medaile z Mistrovství Evropy, v roce 2009 tři zlata a tři bronzy z Mistrovství Evropy posádek v Budapešti.
S vnoučetem Lucií
Kanoistika je spíše individuální sport, ale jezdit ve dvacetičlenné posádce na dračí lodi je týmová záležitost. Co Vás na tom láká?
Celý život se pohybuji převážně mezi chlapy, jsou trochu jiní než ženské, ale mezi veteránkami se cítím dobře. Při prvním zájezdu do Holandska jsem byla mile překvapena tím, že si umějí ze sebe udělat srandu. V zimě jsme měly soustředění na běžkách na Benecku. Večer, když se zahrálo na kytaru, saxofon a bendžo, zpívaly, dělaly si srandičky a bylo to fajn.
A to všechno je motivací pro to, aby člověk stále něco dělal.
Ve Vaší rodině však nejste známá a úspěšná jenom Vy. Radovala jste se z některého výsledku svého manžela nebo syna více než ze svých vlastních úspěchů?
Myslím, že na kluky mohu být pyšná, ale poznáš sama, jaké to jsou nervy, když závodí, řekla bych, že je to horší, než když závodíš sama.
Určitě máte plno zážitků a veselých historek ze současnosti, ale i z minulosti. Prozraďte nám nějakou perličku.
Zážitky, historky? Těch by bylo… Když jsme v roce 2006 jeli na Ohři trénovat , byla tak velká voda, že v řece nebyly vidět žádné kameny. Jela jsem na kajaku a snažila jsem se, abych nezaplavala. Když jsme přijeli na Hubertus, kde byly hodně veliké vlny, tak jsem jela docela „při zdi“, to znamená velmi opatrně, až jsem udělala chybu a dostala hodiny ( loď se otočí proti proudu). Nezbylo nic jiného, než vjet zpátky do proudu . Náhodou jsem to měla na ruku (na kánoi pádluji na pravé straně) a podařilo se. Tvůj táta, který stál pod peřejí, mně vysekl poklonu, jak jsem dobrá, když se točím v takových vlnách na sjezďáku. Nezbylo mi nic jiného, než se přiznat, že to nebyl úmysl, ale nutnost.
Jaké máte ambice do budoucna?
Život jde dál, určitě nás nahradí mladší generace, asi se ještě svezu na dračích lodích, kde se sešlo pár závodníků mé věkové kategorie z divoké vody a docela se pobavíme. A to všechno je motivací pro to, aby člověk stále něco dělal.
|
Datum narození: 11.března 1944 Největší úspěchy v kariéře: V roce 1969 jsme s Milanem Svobodou na Mistrovství světa ve Francii Burg st. Maqurice vybojovali dvě zlaté medaile ve slalomu a dvě stříbrné ve sjezdu. V červnu 1971 jsme si přivezli z Mistrovství světa v italském Meraně jedenkrát stříbro a jedenkrát bronz. Na Mistrovství Světa veteránů ve sjezdu v roce 2006, které se konalo na našem území za úžasné atmosféry a podpory mladších závodníku, jsem zajela 2. místo (vítězka byla o 10 let mladší). V roce 2008 jsme přivezli třikrát stříbro z Mistrovství Evropy dračích lodí. V roce 2009 třikrát zlato a třikrát bronz z Mistrovství Evropy posádek v Budapešti. S mým manželem Viktorem Legatem jsme v loňském roce vyhráli Mistrovství světa veteránů v rychlostní kanoistice na trati 200 metrů.
|